EXODUS 90
Modlitby Otců Velké Bílovice 2022
Denní čtení - 40. den, 25.2.2022
Chléb života
Nacházíte se na severozápadním břehu Rudého moře.
Izraelité se ocitli uvězněni mezi armádou a vodní plochou. Nacházíme se na podobném místě: mezi našimi minulými zvyky a cvičením. Pokud teď skončíme, budeme znovu zotročeni. Zůstaňte věrní ve své víře.
Nasměrování
- Udělejte si čas na dobrou zpověď.
- Držte se reflexí.
- Vstupte do Božího slova.
Modlete se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán dal vysvobození.
Modlete se za svobodu pro všechny muže v Exodu, stejně jako se oni modlí za vás.
Když se učedníci zeptali Ježíše, jak se mají modlit, učil je „Otče náš“ (viz Lukáš 11:1-4, Matouš 6:9-13). Připojte se ke svým bratrům Exodus po celém světě a modlete se každý den tuto mocnou modlitbu na výše uvedené úmysly.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého:
"Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá, jako v nebi tak na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen."
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.
Čtení z Písma, Exodus 16, 4-21 (CEP)
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Já vám sešlu chléb jako déšť z nebe. Ať lid vychází a sbírá, co denně spotřebují. Tak je podrobím zkoušce, budou-li se řídit mým zákonem, či nikoli. Když budou připravovat, co přinesou, ať je toho šestého dne dvakrát tolik, než co nasbírají každodenně.“ Mojžíš a Áron řekli všem Izraelcům: „Večer poznáte, že vás z egyptské země vyvedl Hospodin. A ráno spatříte Hospodinovu slávu, ačkoli slyšel vaše reptání proti sobě. Co jsme my, že reptáte proti nám?“ Pak Mojžíš dodal: „Poznáte to podle toho, že vám Hospodin dá večer k jídlu maso a ráno k nasycení chléb, ačkoli slyšel reptání, jak jste proti němu reptali. Co jsme my? Nereptáte proti nám, ale proti Hospodinu.“ Áronovi Mojžíš řekl: „Vyzvi celou pospolitost Izraelců: ‚Přistupte před Hospodina, neboť slyšel vaše reptání.‘“ Když mluvil Áron k celé pospolitosti Izraelců, obrátili se k poušti, a vtom se ukázala v oblaku Hospodinova sláva. Tu Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Slyšel jsem reptání Izraelců. Vyhlas jim: ‚Navečer se najíte masa a ráno se nasytíte chlebem, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.‘“ Když pak nastal večer, přiletěly křepelky a snesly se na tábor. A ráno padala kolem tábora rosa. Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní. Když to Izraelci viděli, říkali jeden druhému: „Man hú?“ (To je: „Co je to?“) Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je chléb, který vám dal Hospodin za pokrm. Hospodin přikázal toto: Nasbírejte si ho každý, kolik potřebujete k jídlu. Každý vezmete podle počtu osob ve svém stanu ómer na hlavu.“ Izraelci tak učinili a nasbírali někdo více, někdo méně. Pak odměřovali po ómeru. Ten, kdo nasbíral mnoho, neměl nadbytek, a kdo nasbíral málo, neměl nedostatek. Nasbírali tolik, kolik každý k jídlu potřeboval. Mojžíš jim řekl: „Nikdo ať si nenechává nic do rána!“ Ale oni Mojžíše neposlechli a někteří si něco do rána nechali. To však zčervivělo a páchlo. Mojžíš se na ně rozlítil. Sbírali to tak ráno co ráno, kolik každý k jídlu potřeboval. Když však začalo hřát slunce, rozpustilo se to.
Reflexe
Izraelský lid, putující pouští a zcela závislý na Boží prozřetelnosti, k němu volá o jídlo. Bůh velkoryse odpovídá manou z nebe, která se zázračně objeví s ranní rosou. Mělo by to znít povědomě. Kolikrát jsme při mši slyšeli eucharistickou modlitbu: „Proto tě, Otče, pokorně prosíme, posvěť svým Duchem tyto dary, které před tebe klademe"?
Stejně jako Izraelité se každý z nás ocitá v poušti života. I my voláme k Bohu o jídlo. Bůh nám bezesporu dává to, co potřebujeme. Kristus slibuje: „Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. “ (Jan 6:48–50). Izraelský lid jedl na poušti chléb od Boha. Stejně tak se při mši svaté modlíme, aby Bůh seslal svého Ducha a proměnil chléb a víno v Tělo a Krev Ježíše Krista pro naši věčnou stravu.
Když chléb sestoupil z nebe, Izraelci byli ohromeni a zeptali se: "Co je?" I my zůstáváme se stejným úžasem. Mohl by se nám Kristus skutečně cele odevzdat pro naši spásu? Bez many by Izraelité zemřeli v poušti. Můžeme bez eucharistie skutečně žít? Uvažte si tuto zásadní otázku ve své svaté hodině.