Izraelité se ocitli uvězněni mezi armádou a vodní plochou. Nacházíme se na podobném místě: mezi našimi minulými zvyky a cvičením. Pokud teď skončíme, budeme znovu zotročeni. Zůstaňte věrní ve své víře.

Modlete se, aby vám a vašemu bratrstvu Pán dal vysvobození.

Modlete se za svobodu pro všechny muže v Exodu, stejně jako se oni modlí za vás.

Když se učedníci zeptali Ježíše, jak se mají modlit, učil je „Otče náš“ (viz Lukáš 11:1-4, Matouš 6:9-13). Připojte se ke svým bratrům Exodus po celém světě a modlete se každý den tuto mocnou modlitbu na výše uvedené úmysly.

Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého:
"Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá, jako v nebi tak na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen."
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.

Může být snadné dívat se na lidi vystupující v Písmu a cítit nad nimi pocit nadřazenosti, zvláště když selžou. Znalost příběhů může vytvořit karikovaný obraz, který přiživuje naši samolibost a vede nás k povrchním úsudkům. Adam hřeší a odsuzuje lidstvo k smrti a my se ptáme, jak mohl být tak slepý. David se dopouští cizoložství a my podporujeme pocit skandálu nad hrozným selháním tohoto velkého muže. Svatý Petr zapírá Krista a my dusíme posměch nad jeho zbabělostí.

V této uvedené scéně je dost snadné podívat se na unavené, hladové, nepohodlné a stěžující si Izraelity a pomyslet si: „Jaká banda dětí“. Podívejte se na výsledkovou tabulku: Bůh je osvobozuje z jejich otroctví, rozděluje Rudé moře, aby zajistil jejich útěk, utopil jejich utlačovatele a udělal jim sladkou vodu k pití. Navzdory tomu všemu jsou Izraelité ufňukaní. Ještě horší je, že se chtějí vrátit do svého bývalého otroctví. Za faraona to možná bylo těžké, ale aspoň bylo co jíst a byla tam jistota status quo.

V tento třicátý devátý den boje můžete pravděpodobně sympatizovat se stížnostmi Izraelitů. Z pohledu divočiny jim bezpečí minulosti připadá dobré a vám možná také. Přesto Izraelité ve svých srdcích jistě vědí, pokud na chvíli zapomněli, že návrat ke starému status quo neznamená jen postel na spaní a pravidelné jídlo. Znamená to také riziko vraždy jejich dětí, protože se faraon cítí ohrožen. Znamená to neschopnost svobodně ctít svého Boha. Znamená to vyčerpávající práci pro slávu země, která není jejich vlastní a na počest bohů, kterým nebyli stvořeni sloužit. Znamená to žít v pekle.

Izraelité stojí před zásadním rozhodnutím: Vrátit se ke status quo otroctví nebo skutečně odstranit touhu po něm ze svých srdcí a myslí. Svatý Jan Cassian říká: „Tělesné odříkání a vystěhování z Egypta, jak to probíhalo, pro nás nebude mít žádnou cenu... pokud nejsme schopni dosáhnout zároveň odříkání srdce, které je vznešenější a prospěšnější. “

Svým plánem modlitby, askeze a bratrství vás Pán přivedl na místo fyzického odloučení od Egypta (od filmů, peněz, her atd.). Ale ve svém srdci stále kňučíte jako Izraelité? Stále se toužíte po pekle, ze kterého vás Pán vyvedl? Při pokračování v cestě vaše vášně kvílí a tlačí vás k návratu do otroctví, lnou k drahé nezbytnosti. V hloubi svého srdce a mysli se rozhodněte odmítnout otroctví neřesti. Přizpůsobte svou vnitřní realitu vnější svobodě, kterou vám Bůh dal.

Den před dnem 40 si všimněte rozdílu mezi vaší vnější a vnitřní realitou. Je důvod, proč toto duchovní cvičení trvá devadesát dní, a ne jen čtyřicet. Čeká nás ještě více vnitřní práce. Čeká tě větší svoboda, stejně jako Izraelity. Děkujte Pánu za vnější pokrok, kterého jste dosáhli, a pokračujte k němu i po 40. dni, v neúnavné snaze o vnitřní svobodu až do 91. dne.

Dnešek by neměl být dnem zklamání z práce, kterou je ještě třeba vykonat. Měl by to být den vděčnosti za práci, kterou ve vás Pán již vykonal. Udělejte si dnes ve své svaté hodině čas, abyste přijali dar radosti od Pána. Je na vás hrdý.